Základní škola v Chornicích je malá vesnická škola založená 1. prosince 1919 na základě žádosti českých rodičů – české menšiny v obci s převážně německým obyvatelstvem. 

Původně se vyučovalo v menších budovách, které nebyly stavěny pro školní účely. Škola obecná byla rozšířena o školu měšťanskou a česká menšina v Chornicích a přilehlých obcích připravovala velkolepou finanční sbírku, jejímž cílem bylo postavení moderní školní budovy. I přes odpor některých německých poslanců, díky nimž se stavba stala politickou záležitostí, se podařilo v roce 1933 stavbu nové budovy zahájit.

Počet dětí v chornické škole stále rostl a školu navštěvovali žáci z těchto obcí: Chornic, Nectavy, Březinek, Bezděčí, Biskupic, Libštejna, Vísky, Bohuslavic, Hartinkova, Kladek, Jaroměřic, Chobyně, Vysoké, Vrážného, Dzbele, Hvozda, Haček, Dědkovic, Jesence, Rakové, Ochozu, Nové Dědiny, Křemence, Ponikve, Malení a Konice. Škola se tedy stala centrem vzdělání pro děti z Jevíčska a Konicka.

Občané výše uvedených obcí přispěli menším i větším dílem svou sbírkou a vlastní prací k tomu, že byla postavena budova moderní, velkorysá a nadčasová, a tím byly položeny i základy nezastupitelnosti školy v regionu. Šlo-li někde o školu, kterou si občané vyvzdorovali ve vztahu ke státní a politické moci, byla to právě škola v Chornicích. Potomci těchto obětavých lidí školu navštěvují stále.

Slavnostně byla škola otevřena 2. června 1935 a slavnost otevření školy se stala obrovským svátkem v historii české menšiny v regionu. Bohužel, ne na dlouho, protože válka se blížila a Mnichov roku 1938 školu na 7 let uzavřel. Po Druhé světové válce však byla výuka znovu obnovena.

Hlavní budova školy sloužila pro účely školy měšťanské, později tzv. 2. stupeň základní školy a budova bývalé německé školy se stala po vyhnání Němců školou obecnou, později národní a ještě později tzv. 1. stupněm základní školy. Ať již byl název školy měšťanská nebo základní, vždy šlo rodičům, dětem a učitelům školy o vytvoření místa kde se všichni dobře cítí.

Touto školou prošlo mnoho mladých lidí, aby se později úspěšně postavili do života a na svou školu vždy v dobrém vzpomínali. Všichni si uvědomují postavení naší školy v obci a v regionu, všichni vědí, že školu, kterou tak těžce vyvzdorovali jejich předci, chtějí udržet pro příští generace a mít ji jako školu moderní, školu, která je připraví do života, školu, která je jen jejich.